Jejda, ty dny utíkají, jako splašené,
čtvteční ráno nás zase uvítalo sluníčkem. Zase jsme otevřeli
táborové dílničky – vyrobili jsme si magnetky, krasohledy,
dredy, další žonglovací míčky, vymalovali sádrové odlitky. Po
poledním klidu byla rychlokoupačka a čekala nás další etapa
celotáborové hry – v Zemi zapomnění bylo třeba překonat vliv
záření, které neustále způsobuje zapomínání. V průběhu
pochodu dostali postupně 6 básniček a ty se museli naučit a v
táboře zase přednést. Pochod vedl přes kopec na modelářské
letiště, kde nám předvedli modeláři svá vymazlená letadýlka.
Kuchaři nám tam dovezli také svačinu a konečně se po nějaké
skutečně zaprášilo. Večer v táboře jsem tedy poslouchala verše
-
Manon je dítě, Manon je plavovláska
Manon je první a poslední má láska
Manon ach Manon Manon z Arasu
Manon je moje umřít pro krásu.
Těžká
romantika to byla...
dredy??? ty jo to už se těším na fotky .... :oD, doufam,že to pak babičky nepoloží až přijede barunka na hlavě s dredama :oD a matovi budem kupovat žonglovací míčky :OD. Musím říci že máte fakt super napln tabora, hned bych jela taky !!!!! pusinky Matovi a Barušce a těšíme se na fotky a vyprávění. PS: uff naše děti nemají na fotkách stejná trika a kratasy, už u třetího dne fotek jsem to kontrolovala :OD - dobře si totiž pamatuji na naše tabory :OD
OdpovědětVymazat