Den 11

Dobré poledne posledního dne, přináším zpravodajství z našeho včerejšího dne.  Budíček s rozcvičkou byl s ponožkou na ruce-měla být čistá, ale ne všem se to zdařilo. Rozcvičku vedla Týna, byla hrozně měkká na můj vkus. Po snídani vyrazily oddíly natočit reklamy či upoutávky na táborové činnosti. Všichni si vedli výborně, jak budete snad moci časem vidět někde na webu. Ti, co zrovna neměli k dispozici kameru, hráli hry. Nevěřili byste, kolik dětí se doslova rvalo o možnost dostat do pusy citron, aby jeden z nich mohl hádat, kdo z kruhu ho doopravdy má. Taky jsme trochu natrénovali lhaní. Tři z nás vyprávěli stejnou historku, ale jen jednomu  se stala. Ostatní pak měli tipnout, komu příběh patří. Někteří byli tak přesvědčiví, že jim uvěřili, že na praxi chodili v sukni a kalhotkách s žábou, přestože jsou mužského pohlaví.

K obědu se kuchaři zase vytáhli, protože nasmažili spoustu lívanců. A po poledním odpočinku už nastaly ty pravé oslavy. Na plac přijela slavnostní bílá limuzína, ze které vystoupily moderátorské hvězdy večera – Týna a Tom. Ti pak postupně nechali vystoupit z limuzíny opravdu každého účastníka tábora a užít si chvilku slávy na rudém koberci. Nejlepší tým pak samozřejmě získal vytoužené Oskary!

Ze slavnostního předávání Oskarů se pak odpoledne přehouplo do tiché vánoční pohody. Rybí řízky a bramborový salát zavoněli táborem a všichni už se těšili pod stromeček. Slavnostní přípitek zahájil večeři a konečně došlo i na dárečky. Ježíšek se vytáhl, přinesl všem hrnečky, kšiltovky a hitem jednoznačně bylo kazoo, které rozbzučelo celé okolí na dobrou hodinku jako včelí úl.

Večer už tradičně zakončila diskotéková afterparty se vším co k tomu patří. Jako překvapení večera a nádherný závěr celého filmování proběhl překrásný ohňostroj. Zase jsme usínali unaveni a zmoženi všemi zážitky celého dne.

Praha

Ahoj, kontakty na vedoucí cestující s dětmi do Prahy. Kačka 731 682 036. Míša 728 813 436. Příjezd vlaku 18,54.

Den 10

Úterní ráno nás probouzelo sluníčkem, jakoby včerejší déšť a bouření ani nebylo. Kvůli včerejšímu ponocování byl budíček až na devátou hodinu. Všude ale bylo pěkně zamokřeno, tak jsme využili času k dokončení všech dílniček. Byla to opravdu poslední šance k dělání růží, píchátek do květináčů a šperků pro maminky. Uprostřed usilovné práce se zjevila v táboře ne příliš oblíbená návštěva – kontrolor z krajské hygieny. Naštěstí vše bylo v pořádku a tak s námi probral přečkané deště, možnosti dodržování pravidel na více přírodních základnách. UUUUfffff, to mi spadl kámen ze srdce. Potom část vedoucích vytvořila dětem fiktivní zprávu KHS o zrušení tábora, aby konečně dosáhli pořádného úklidu, ale bez valného úspěchu.

K obědu Karel s Honzou,  spolu se Starou paní v zádech, vytvořili fenomenální svíčkovou, že se ještě teď olizujeme až za ušima. Po poledním klidu vypukl další úsek táborové hry – tak jako děti v  Maharalu, musely oddíly sledovat stopy až k ukrytému pokladu. V něm všichni našli tady tolik žádané sladkosti.

Po svačině si všechny týmy nalezly své klidné místečko k rozdělání ohně a přípravy večeře vlastními silami. Všechna vybíravost v jídle byla náhle ta tam. A všichni si svá dílka pochvalovali. A nebyly to večeře ledajaké- nad ohništi vznikali těstovinový salát, placky, směsi masa a zeleniny v alobalu i špízy.

Snad poprvé nás při večerním nástupu přepadla tma a tak se spousta čistých kousků prádla už svým majitelům nezdála. Taky postrádáme jedny růžové kraťásky Rosie M., snad nám bude odpuštěno. Pár hrdinných teenagerů zase připravilo spaní pod širákem, kam se jim vetřelo k jejich nelibosti i několik menších vytrvalých. Všichni usínali nádherně zmoženi a unaveni. Až na tři vedoucí, kteří chystali překvapení na další den…už se zase těšíme.

S táborovým pozdravem posledních dnů zdraví Darina

Den 9

Drazí táborníci, kamarádi a rodičové.

Dnešní ráno jsme zahájili počasí navzdory rozcvičkou v holinkách.  Sluníčko po včerejší bouřce žhnulo jako divé. A jak jsme to včera zvládli? Vítr nás všechny vyděsil a tak jsme prťousky a pak i ty větší přestěhovali do jídelny. Dvě noční bojovky za sebou jsou dobrý výkon, ne? Nakonec bouřka nebyla tak velká, jak to vypadalo.

Dopoledne jsme hráli další úsek CETAHu. Vedoucí na vytyčené trase zkoušeli dovednosti našich svěřenců. Čich, chuť, paměť, hmat, hod šiškou na cíl, zdravověda byly jen některé z disciplín. Zatloukání hřebíku se ukázalo jako velmi zapeklitý úkol. Ač někteří zvládli hřebík zatlouct na 4 rány, našli se i tací, kterým ani 90 ran nestačilo.

Odpoledne nás čekala velká zkouška odvahy. Z tábora jsme se vydali do Batelova slézat obrovskou horu. Všichni, i přes velký strach, si odvážně nechali nandat sedák a zkoušeli překonat svůj strach. Janča Fuxie byla první a nejodvážnější. Svým pištěním vyděsila polovinu dětiček, ale nakonec slanila a mohli vyrazit další. Šlo to jako po másle. Prťousek za prťouskem. Ta naše pírečka byla odvážnější než kdejaký velikán natož pak vedoucí. I ti nejmenší se do sedáku posadili. Slanit se ještě neodvážili. Aplaus si však zasloužili. Tolik odvahy jsme od nich ani nečekali.

Nejvíce karambolů se stalo těm největším. Odřené lokty, podřená kolínka to byla daň za odvahu. Nejvíc strachu všem nahnala vedoucí Danča (ano, jsem šikula) a Týnka. Hodit záda hned na úplném vršku, to se všem nepovede.

Domu jsme šli plni zážitků, unavení a šťastní, že si zase brzy odpočineme a naplníme si bříška.

Večeře byla naprosto famózní. Páni kuchaři se vytáhli. Nasmažili snad milion bramboráků. Ještě teď se oblizujeme.

Déšť opět překazil naše plány. Koukli jsme na Šmoulíky a pak mohla následovat ohňová show od Novus Origo. Koukali jsme s otevřenou pusou a nemohli uvěřit svým očím. „Vás ten oheň nepálí? Jak to děláte? Týýjo.„ Myslím, že tyhle otázky se nerojily jen v mé hlavě.

Více zážitků se do jednoho dne už nevešlo. Trošku zmoklí a zmrzlí jsme se zamumlali do spacáčků, přioblekli mikču a tepláky a spali jako dudci.

Táboření zdar. Za všechny se loučí vedoucí Kamenů, Danča.l

Den 8

Nazdárek, opět Vám přinášíme žhavé zpravodajství.

Dnešní den nám začal docela v poklidu. Ráno zpívali ptáčci a svítilo sluníčko. Dnes jsme vstávali až v devět hodin, a to proto, že jsme šli včera pozdě spát kvůli noční hře. Rozcvičku jsme dnešní den vypustili. Udělali jsme si pouze ranní nástup, kde jsme si všichni společně učesali vlasy. Jelikož odpoledne se blížily návštěvy, tak aby nám to slušelo. K snídani jsme měli zaječí bobky. Původní verze byla, že si je půjdeme posbírat do lesa. Letos je však nějaká bobková neúroda, tak jsme se museli spokojit s čokoládovými kuličkami v mléce.

Po snídani jsme se vrhli na úklid tábora a stanů, aby se rodiče nevyděsili. Po úklidu jsme šli pro děti připravovat hry s vodou. Při nošení vody, jsme začali za Martinkou blbnout a začali jsme po sobě cákat. Postupně se přidávali další, až se nakonec políval celý tábor. Vodní hrátky se postupně z tábora přesunuly k rybníku. Po vodních hrátkách byl oběd. Netrvalo dlouho a začali se sjíždět první návštěvy. Pro návštěvy jsme připravili ukázku dílniček, které jsme už jednou měli. Vystoupily instruktorka Týny a komparzistka Janča Fuxová, které nám zatančily orientální tanec s křídly ISIS. Děvčata za vystoupení sklidila velký aplaus.  Návštěvy dovezly spoustu buchet, bábovek a dalších vynikajících věcí. A za to jim děkujeme. A nebojte se, že jsme si je nechaly pro sebe. Sice jsme to měly v plánu, ale nakonec jsme to dali dětem jako svačinu, a všichni si náramně pošmákli. Postupem času odjely návštěvy, až tu zůstal zase jenom filmový štáb. Den utekl docela rychle a byl čas ne večeři. Po nástupu si komparz vyloudil DISKO TRISKO. Večer všichni zalehli do postele a byli rádi, že šli spát. Dnešní sluneční den byl velmi náročný.

A tak dobrou noc. Mějte se hezky, a zítra se zase těšte na další zpravodajství. S pozdravem Tom

Den 7

Dobré ránko, zpravodajství ze včerejšího dne se mi zase pozdrželo, ale co, stejně se s některými z Vás už odpoledne uvidíme.

Budíček nás probouzel s pláštěnkou. Venca nás řádně rozpohyboval, jakoby tušil, jak náročný den nás čeká. Bodů totiž bylo rozdáno, až se filmové pásy nestíhaly otáčet. Hned ráno jsme se seznámili s prací animátorů na filmu Hledá se Nemo a následovaly soutěžní úkoly rybičky Doreen. Bylo jich sedm a každý člen měl na bedrech splnění jednoho z nich. První museli v lavoru s vodou vylovit bez pomoci rukou píšťalku a zapískat, druhý přenést misku s vodou na zádech v určitém úseku, třetí úkol plnili hned tři děti z každého týmu – museli naplnit lahev polévkovými lžícemi. Na čtvrtý úkol oddíly přidělily největší žíznivce – museli vypít co nejrychleji půllitr vody. Ti s největšími plícemi a kupodivu to byli samí kluci, museli co nejdéle foukat brčkem do vody bubliny. Naplnit kelímek vodou za pomoci stříkací pistole nebylo nic snadného. A poslední úkol byl čistě sportovní – přeplavat okolo bójky.

Hned po obědě přijeli členové kostýmové organizace Rebel legion, což jsou fanoušci Starwars – Hvězdných válek. Pověděli nám něco o své organizaci i o vzniku filmů G. Lucase. Byli samozřejmě v kostýmech a připravili nám soutěže pro menší děti – průlez stíhačkou, střelbu na vojáka impéria, poznávačku postav a sejmutí Hvězdy smrti světelným mečem. Tři největší z každého týmu měli úkol nejtěžší a klobouk dolů, jak se s ním poprali. Na šesti dost vzdálených místech byly ukryty kousky mapy, které museli získat, poskládat a získat ukrytou schránku. Naběhali pěkných pár kiláků. Přátelům z Rebel legion velké ĎÍKY!!!

 Protože ani po odjezdu Rebel legion nedocházely síly, byla vyhlášena noční hra. Hned jak v lese nastala dostatečná tma, byly postupně všechny oddíly vyslány na vyznačené území , na jehož konci zjistily, které “ kouzlo“ bylo přiděleno právě jim. Cestou zpět museli děti i s vedoucími vysbírat co nejvíce papírových ústřižků přiděleného tvaru. Noční hru zpestřil neplánovaně i pro nás organizátory Honza Houček, který zakopl a užil si tak i výlet do Jihlavy se zlomenou rukou. Ale máme ho zadlahovaného zpět, i když jsme nabízeli, jestli chce odvézt domů. Toho si velmi vážím, a je to fakt borec!!!

Snad jsem vystihla to zásadní ze včerejšího dne a teď už jen pár poznámek k dnešnímu odpoledni. Pokud za dětmi přijedete, berte ohled na delší odloučení a tak nebuďte překvapeni, že už děti začínají smutnit. Čeká je za těch pár dní spousta dalších soutěží a atrakcí – Vánoce, ohňová show, slaňování a hlavně předávání Oskarů –a to určitě stojí zato.

Mějte se. Zdraví Darina

Den 6

BUM!!!

 Slyšeli jste tu ránu??? Právě dnes se nám přelomil tábor do druhé půle. Zdravíme všechny příznivce našeho blogu.

 Dnešní den jsme vstávali později, jelikož nám ráno pršelo. Byli jsme dokonce i bez rozcvičky. Cvičit v dešti se nechtělo nikomu. Na snídani všichni dorazili v pláštěnkách. V originalitě rozhodně zvítězil Hynek Tříška, který dorazil v pláštěnce tak pro osmileté dítě. Na dotaz, co to má na sobě, povídal, že už jí vozí čtyři roky a neví, proč by to měl měnit.  Potom jsme se rovnou vrhli na snídani. Měli jsme chleba s džemem a kakajíčkem.

     Dopoledne jsme měli „dílničky“. Děti vyráběly  kytičky s krepáku, kytičky s čajových pytlíčků. Mohly si udělat jakoukoliv bižuterii s fima, ozdobit prádelní kolíčky, zapichovátka do květináčů a vysypat si obrázek barevnými písky. Děti nevěděly, co dřív dělat a všechny to náramně bavilo. Během dílniček přestalo pršet, a začalo svítit sluníčko, což nám vykouzlilo úsměvy na tváři a zvedlo náladu. Po dílničkách jsme si dali k obědu kuřecí vývar s  kapáním a vynikající rizoto.

      Po poledním klidu jsme museli uklidit tábor, začínal zapadat bor – pardon nepořádkem. Protože, co se vezme do ruky se neuklidí na místo, ale nechá se to tam, kde nám to z té ruky vypadne. Podle posbíraných papírků, jsme teprve zjistily, jaké zásoby sladkostí děti sebou dostaly. Po úklidu jsme si zahrály nějaké ty hry. Po předchozím úspěchu napodobování zvířátek pouze mimikou, jsme museli tuto hru zopakovat. Pak jsme si hrály na „monstrum“. Následně jsme se rozdělili podle týmu a šli jsme vymýšlet jakou reklamu natočíme. A k tomu jsme dostali úkol rozstříhat papír velikosti A4 tak, abychom jím prolezly. Ale není to tak jednoduché, jak to vypadá. Přesto se některým týmům podařilo prolézt na jednou.

     K večeři jsme si pak opekli špekáčky na ohni.

Než jsme šli spát, jsme se dozvěděli, co to je skriptka. A hra spočívala v tom, že jsme vytvořili živé obrazy s našimi pohádkovými kostýmy. Děti  obraz sledovaly minutu a musely si zapamatovat co nejvíce detailů, pak se zatáhlo plátno, scéna se přeměnila, a znova se ukázala se změnami. A děti měly odhalit co nejvíce změn. Po této hře jsme si došli vyčistit zoubky a šli na kutě.

Dnešní zpravodajství vám poskytl produkční tým OBLUDÁRIUM ve složení

Vedoucí: KaKamil Hamerník

Instruktorka: Martinka Mezerová

Tým: Jana Fuxová, Vašek Kampas, Aleš Pernička, Alča Houčková, Andělka Hadová, Barča Sedmíková, Vašík Jokl, Vilík Strejc, Emilka Burdová

S pozdravem se loučí Kakamil, Martinka a Tom.

Den 5

Čus, bus, autobus.

Dnešní den jsme vstávali o něco dříve než jindy. Již o půl osmé jsme byli na nohou, jelikož náš čekal celodenní výlet. Rozcvičovat se dnes šla i Dája. Po rozcvičce jsme si dali k snídani párky, sbalili věci, vzali si svačinu, vydali se k autobusu a vyrazili na cestu. Trasa výletu nás dovedla do Slavonic. Našim prvním cílem bylo Slavonické podzemí. Někteří z nás se báli, že to nezvládnou. Ale nenechali se zahanbit. Všichni jsme to zvládli. Někteří se slzičkou v oku. Za odměnu jsme dostali zmrzlinu. A že jsme si ji zasloužili! Zamávali jsme Slavonicím z věže. Odměnou nám byl krásný výhled na okolí a nejmenší vstupenka v republice. A mohli jsme vyrazit do Muzea samorostů. Celý den pražilo slunko. To, abychom si uvědomili, jak milý je nám náš tábor u lesa. Do muzea jsme přišli naprosto splavení. Po krátkém odpočinku jsme po skupinkách vyrazili na prohlídku. Příroda nám nadělila opravdové skvosty. Pár „Adam a Eva“, prsa, která byla viděna i ve filmu a mnoho dalších neuvěřitelných tvarů.

Do Slavonic bychom se už nedobelhali. Autobus byl, jako kočár pro princeznu, přistaven hned u východu. Děti si v autobuse na 10 minut zdřímly a byly fit. S námi to bylo horší. Přijeli jsme unavení a plní zážitků. Děti vesele pobíhaly po táboře a my, posilněni kávou, vymýšleli další hry.

Kapky potu jsme šli spláchnout k rybníku.

K večeři nám naši milovaní kuchaři připravili báječné kuře na paprice. Talíře se vracely tak čisté, že jsme je skoro ani nemuseli mýt.

Po večeři jsme se vyfintili na diskotéku. Prťouskové tančili jako o život. Bylo náročné celé to dovádění rozpustit. Ale povedlo se. Do stanů jsme ulehli příjemně unavení a plní dojmů.

Za celý filmový štáb se loučí Tom.

Nový nášup fotek - pokud svoji ratolest nemůžete najít, klidně napište, příště záměrně vyhledám :)

Dodatek pro zasmání

SEZNAM ZBYTEČNÝCH OTÁZEK

OD CHVÍLE, KDY SI TENTO SEZNAM PŘEČTETE, VŠECHNO VÍTE!  A MY TYTO OTÁZKY BEREME JAKO ZODPOVĚZENÉ.

                                                                                                    

Co budeme dělat?                                              Za včas se dozvíte.                                 

Musím to hrát?                                                   Ano                                               

Můžu odejít z tábora?                                         Ne!

Můžu toho kluka zmlátit?                                    Ne!

Proč mám jít spát?                                             Proto

Musím si taky vzít holínky?                                 Ano

Půjdeme se koupat?                                           Až rozmrzne rybník.

Můžu být vzhůru celou noc?                               Ne!

Můžu spát až do oběda?                                    Ne!

Propichuje ušák bubínky?                                  Rozhodně

Proč on může a já ne?                                        Proto

Co když se nebudu celý tábor mýt?                    Tak tě „zmídlíme“

Můžeme si udělat bunkr z kamenů v lese?            Ne!

Můžeme jít v noci na návštěvu do jiného stanu?    Ne!

Můžeme si v noci číst?                                         Ano, ale jedině za denního světla.

Musím ten oběd ( a jiné jídlo) jíst?                        Ano

Můžeme si hrát s klackama?                                Ne!

Můžeme krmit psy?                                             Ne!

Můžu v noci čůrat za stanem?                              Ne!

V kolik je budíček?                                              V osm! I pro ty, kteří se budí v šest.

Proč mám vyhodit ten řízek?                                Protože zítra už by odešel.

Bolí mě nožičky.                                                  Nebolí!

4. táborový den

Sportovní zamočený pozdrav z tábora posílá oddíl „Kámen“.

Naši odvážnou a šikovnou sestavu tvoří Jouza Kodys, Honza Zemáček, Lucinka Parkanová, Adélka Tříšková, Anežka Danielová, Míša Chalupa, Kubík Jonáš, Rozárka Zemanová, Máťa Čejka.

Ráno jsme zahájili rozcvičkou s tepláky kolem krku. Proběhnutí lesem rozproudilo krev i lenochům, kteří se nerozcvičili pořádně. Snídaně nám naplnila bříška a mohli jsme se vydat na další táborovou hru. Týmoví zástupci se vydali kreslit mapu a my ostatní podle mapy vyrazili k cíli. Pro některé byla mapa složitější a cestu k cíli si prodloužili o pěkných pár minut. Nakonec jsme ale všichni zdárně dorazili do cíle a mohli jsme si dát výborného „Úhoře“, ale s rybinou to nemělo nic společného. S plnými bříšky jsme v odpoledním klidu načerpali sílu a mohla vypuknout Olympiáda. Hod vlaštovkou a špejlí byly jedny z lehčích disciplín. A pokud si myslíte, že kluci této disciplíně kralují, velmi se mýlíte. Adélka Tříšková a její vlaštovka doletěly až na 18,6m.Kluci se zocelili ve střelbě ze vzduchovky a luku. Dokázali jsme si, že jsme táborníci šikovní a ve sportu kovaní.

V podvečer se pár z nás vydalo k rybníku. I ostatní si vody užili dosyta. Dva závodníci soupeřili o tenisák a kelímek s vodou. Ten pomalejší vybojoval kelímek s vodou a zdaleka to nebyla prohra. Osprchovaní jsme byli snad všichni.

Večerem s televizí nás provedla Skakačka a Vašík.

Spaní pod širákem, které zakončilo včerejší táborový den, mělo takový úspěch, že snad sklidíme stany a budeme spát už jen na louce.

Na kutě jsme dnes vyrazili brzy, protože nás zítra čeká perný den.

Za všechny rošťáky Danča a Smouky.

Sportu zdar!