Drazí táborníci, kamarádi a rodičové.
Dnešní ráno jsme zahájili počasí navzdory rozcvičkou v holinkách.
Sluníčko po včerejší bouřce žhnulo jako
divé. A jak jsme to včera zvládli? Vítr nás všechny vyděsil a tak jsme prťousky
a pak i ty větší přestěhovali do jídelny. Dvě noční bojovky za sebou jsou dobrý
výkon, ne? Nakonec bouřka nebyla tak velká, jak to vypadalo.
Dopoledne jsme hráli další úsek CETAHu. Vedoucí na
vytyčené trase zkoušeli dovednosti našich svěřenců. Čich, chuť, paměť, hmat,
hod šiškou na cíl, zdravověda byly jen některé z disciplín. Zatloukání hřebíku
se ukázalo jako velmi zapeklitý úkol. Ač někteří zvládli hřebík zatlouct na 4
rány, našli se i tací, kterým ani 90 ran nestačilo.
Odpoledne nás čekala velká zkouška odvahy. Z tábora jsme
se vydali do Batelova slézat obrovskou horu. Všichni, i přes velký strach, si
odvážně nechali nandat sedák a zkoušeli překonat svůj strach. Janča Fuxie byla
první a nejodvážnější. Svým pištěním vyděsila polovinu dětiček, ale nakonec
slanila a mohli vyrazit další. Šlo to jako po másle. Prťousek za prťouskem. Ta
naše pírečka byla odvážnější než kdejaký velikán natož pak vedoucí. I ti
nejmenší se do sedáku posadili. Slanit se ještě neodvážili. Aplaus si však
zasloužili. Tolik odvahy jsme od nich ani nečekali.
Nejvíce karambolů se stalo těm největším. Odřené lokty,
podřená kolínka to byla daň za odvahu. Nejvíc strachu všem nahnala vedoucí
Danča (ano, jsem šikula) a Týnka. Hodit záda hned na úplném vršku, to se všem
nepovede.
Domu jsme šli plni zážitků, unavení a šťastní, že si zase
brzy odpočineme a naplníme si bříška.
Večeře byla naprosto famózní. Páni kuchaři se vytáhli.
Nasmažili snad milion bramboráků. Ještě teď se oblizujeme.
Déšť opět překazil naše plány. Koukli jsme na Šmoulíky a
pak mohla následovat ohňová show od Novus Origo. Koukali jsme s otevřenou pusou
a nemohli uvěřit svým očím. „Vás ten oheň nepálí? Jak to děláte? Týýjo.„ Myslím,
že tyhle otázky se nerojily jen v mé hlavě.
Více zážitků se do jednoho dne už nevešlo. Trošku zmoklí
a zmrzlí jsme se zamumlali do spacáčků, přioblekli mikču a tepláky a spali jako
dudci.
Táboření zdar. Za všechny se loučí vedoucí Kamenů,
Danča.l
Žádné komentáře:
Okomentovat