Hola, hola tábor volá:
„Kde je vlajka? Někdo jí ukradl!“ Tak s těmito výkřiky jsme vstávali a opravdu, vlajka byla pryč. Jen na stožáru visel dopis, že indicie se dozvíme později. Netrvalo dlouho a další vzkaz se objevil. Ten nás zábavnou formou přivedl na cestu k dalšímu vzkazu, ve kterém po nás zloději požadovali výkupné 4 sušenky, coca-colu a brambůrky. Naše dětičky se nenechali zaskočit a na stožár zlodějům odpověděli: Vlajku si nechte, tu nepotřebujeme, ale sladkosti ano!“ J Sluníčko nám výjimečně od rána přálo a tak jsme nafasovali kuřata a brambory a po oddílech vyrazili na svá místečka si vlastnoručně ukuchtit oběd v přírodě. Ne všechny oddíly přišly do tábora s plnými bříšky, ti co se vrátili nejrozzářenější, byli najedeni pouze historkou, jak jim shořelo kuře na uhel. J Ještě že kuchaři mysleli na všechno a pár kuřat pro jistotu upekli v troubě, aby v žádném žaludku nezůstalo kručet. Některé děti pak měli problém s tím, že jim ještě zůstalo moc penízků a tak jim byl nabídnut pěší výlet do Batelova. Ani poslední korunka nesměla při cestě zpátky tížit peněženku. J Ti, co již měli utraceno nebo se jim cesta nechtěla podnikat, zůstali v táboře a vyráběli dárky v dílničkách. K večeři zavoněly buchtičky s krémem a po ní měli večerní program na starost děti. Takový kulturní zážitek, jaký nám připravili, jsme opravdu nečekali. Každý tým si napsal a secvičil pohádku, ale nebyla to obyčejná pohádka. Představte si, že by bůh nestvořil číslovky. A tak přišla Sněhurka a trpaslík, trpaslík, trpaslík, trpaslík, trpaslík, trpaslík, trpaslík a vlk měl velké oko, oko. J Za opravdu zábavný večer dítkům děkujeme. A vám se omlouváme za pozdní zpravodajství.
Pěkný den přejí Satani, Michal, Terka, FrKačka a celý tým vedoucích :)
Žádné komentáře:
Okomentovat